Dnes už z Čachtického hradu, který se kdysi pyšnil pětipodlažní věží, zbyly jen ruiny. A prý v nich stále straší duše obětí.

Kým však byla hraběnka Báthoryová ve skutečnosti? Narodila se v roce 1560 a jen stěží mohla mít ještě lepší původ. Pocházela z rodu Báthoryů, jehož potomky byli významní vojevůdci, politici či církevní hodnostáři. Alžbětin strýc usedl na polský trůn, její synovec později vládl Sedmihradsku a sama Alžběta byla velmi vzdělanou ženou. Nejen na svou dobu, ale i na své postavení - uherská šlechta byla v té době vesměs negramotná. Báthoryová proti tomu plynně hovořila nejen maďarsky, ale i německy a latinsky. V patnácti letech byla hraběnka provdána za Františka Nádašdyho, čímž se spojily dva významné uherské rody. Její muž byl prý podobně surový a krutý jako Alžběta a jejích tyranských orgií se údajně občas také účastnil. Kvůli bojům s Turky se však doma příliš nezdržoval, a tak veškerá péče o rozsáhlý majetek i poddané spadla na Alžbětu. Oč krutější byla k poddaným, o to láskyplněji se prý projevovala jako matka. Psychologové z toho odhadují, že Alžběta Báthoryová trpěla tzv. "impulzivním sadismem", při němž člověka ke krutosti svádí neodolatelné vnitřní impulzy, ale jinak jsou jeho duševní schopnosti normální. Nutno podotknout, že tato diagnóza by mohla skutečnosti klidně odpovídat.
I Báthoryovy totiž podobně jako jiné šlechtické rody stíhala genetická degenerace z věčného rodového křížení blízkých příbuzných. Koneckonců by nebyla Alžběta jediná takto postižená. O její tetě Kláře bylo známo, že také vyhledávala sadistické praktiky, k nimž si do lože brávala muže i ženy. Zločiny a vraždy nemohla Alžběta Báthoryová utajovat věčně. Dívky zprvu získávala pod záminkou služby na svých hradech, ale údajně prý i únosy z domovů a chytáním na cestách. Zpočátku prý šlo o poddané ze širokého okolí, později však už i o dívky z chudších šlechtických rodin. Nejvíce jich prý umučila v Čachticích (kde údajně dodnes jejich duše straší) a Sárváru, ale i v Prešpurku a Vídni. Mrtvol dívek se oddaní komplicové hraběnky zbavovali, jak mohli. Pohřbívali je v lesích i na polích, na hřbitovech i v obilných jámách. Kusy jejich těl, které z mělkých hrobů vyhrabali a roznesli vlci, se pak objevovaly v okolí hraběnčiných hradů. Co bylo už dávno jasné poddanému lidu, dlouho neviděla či nechtěla vidět vyšší šlechta. Hraběnka Báthoryová upadla mezi prostým lidem v takovou nemilost a nenávist, že ji na každém kroku za branami hradu musela chránit skupina ozbrojenců.
ALE KDO VÍ JESTLI???
ALE KDO VÍ JESTLI???